Článek
Parodií Adéla ještě nevečeřela (1977) pokračovali scenárista Jiří Brdečka a režisér Oldřich Lipský ve spolupráci započaté parodií na rodokapsy Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964).
Tentokrát si udělali legraci z brakových detektivek, které u nás byly tou dobou již pozapomenuté. Kultovní snímek měl premiéru 1. srpna 1978 v pražském kině Blaník, kde se pak kvůli enormnímu zájmu diváků promítal čtyřikrát denně po dobu 15 týdnů.
Stejný zájem byl ale pochopitelně i v jiných městech a „Adéla“ se rychle stala jedním z divácky nejoblíbenějších titulů 70. let, resp. celé normalizační kinematografie. O tom, že za léta od svého vzniku vůbec nezestárla (naopak, dočkala se i digitálního zrestaurování), se můžete přesvědčit 25. dubna ve 20.15 h na Televizi Seznam.
Říše vědy, nebo nakládačka?
Hrdinou příběhu je legendární americký detektiv Nick Carter (Michal Dočolomanský), který vyzbrojen nejnovějšími pátracími pomůckami a zdravým sebevědomím přijíždí do secesní Prahy, aby vyřešil záhadné zmizení v rodině hraběnky Thunové (Květa Fialová). K ruce je mu bodrý a tělnatý český komisař Josef Ledvina (Rudolf Hrušínský), jenž je zároveň požitkářským znalcem pražského podsvětí, plzeňského piva, taliánů, syrečků a fackovací techniky.
O rozdílnosti jejich povah i přístupu k vyšetřování svědčí mj. tento rozhovor: „Moderní kriminalista nezaostává. Jeho spojencem je silozpyt, lučba a říše vědy vůbec,“ řekne Nick Carter, na což komisař Ledvina opáčí: „No tak vona pořádná nakládačka taky udělá svý...“
Jejich ďábelským protivníkem je zákeřný ničema a botanik Ruppert von Kratzmar (Miloš Kopecký) a jeho cvičená masožravá rostlina Adéla. Objektem detektivova milostného vzplanutí se pak stane půvabná a roztomile naivní Květuška (Naďa Konvalinková), která láskyplně pečuje o svého lehce senilního dědouška, gymnaziálního profesora rostlinopisu a živočichopisu ve výslužbě Albína Bočka (Ladislav Pešek).
Perličky z natáčení
Je známo, že tvůrci si v hlavní roli Nicka Cartera vysnili původně americkou hvězdu Roberta Redforda. Jeho agent ale pochopitelně nesouhlasil s výší honoráře. Konečná volba slovenského fešáka Dočolomanského padla na úrodnou půdu – herec se této postavy zhostil opravdu na výbornou. A okamžitě se mu také rozrostla základna fanynek.
Autoři si roztomile pohráli i s češtinou. Jedním z mnoha důkazů budiž třeba dvě repliky, které zazněly po sobě, a slova v nich začínala na stejná první písmena. Zněly: „Sladké sny, slídile“, po čemž následovalo: „Pohmožděný palec potřebuje pohotovou pomoc.“
Albín Boček se v jedné scéně zeptá Nicka Cartera, zda v Americe náhodou neviděl Ladislava Matějku. To byl skutečný kamarád Jiřího Brdečky, který opravdu žil v USA. Při setkání s baronem Kratzmarem se zase Boček podivil diplomu z Faustovy univerzity ve Wienerschnitzelbergu. Aby ne, obec „Hrad vídeňský řízek“ by neskousli ani Rakušané.
K tomu, aby masožravá Adéla vydávala správné mlaskavé zvuky, byly použity následující zvukové efekty: namydlené dlaně, voda ve vaně, zvon ve výlevce, mokrý ručník a litr mléka, který se tehdy prodával v igelitovém pytlíku. Vše obstaral známý imitátor Antonín Jedlička, přezdívaný Strýček.
