Článek
Bývalá umělecká ředitelka činohry Národního divadla v Praze Daniela Špinar od loňského roku podstupuje změnu pohlaví. Daniela, dříve Daniel, byla do roku 2021 gayem. Před dvěma lety jí ale došlo, že je ženou, a rozhodla se pro proměnu.
S vytouženou změnou sice přišlo štěstí a vnitřní klid, ale také zjištění, že žít jako žena, není tak jednoduché. „Otevřela jsem dveře do džungle, ty dveře jsem zavřela a teď jen plavu v tom, co se děje. Zjistila jsem, co obnáší život ženy, nejenom po praktické stránce, ale i z hlediska autority, a přišla jsem na to, že jsem sešla po žebříčku trochu níž,“ svěřila se Daniela, která byla roky ženou uvězněnou v mužském těle.
Daniely cesta k pravé identitě nebyla jednoduchá. Narodila se jako kluk, silně věřícím rodičům, kteří se aktivně angažovali v církvi adventistů sedmého dne. „Uzavřeli jsme se v té církvi a tam jsme měli takový svůj komunitní svět, kde jsme v 80. letech utíkali od té reality,“ svěřila se nyní v pořadu 13. komnata Daniela, která byla prostřední ze tří dětí a od dětství měla blíže ke své sestře, se kterou si pravidelně hrála.
„Uvědomila jsem si, že moje sestra bylo moje alibi, jak být dívkou, mohla jsem si s ní hrát, s jejími hračkami. S bratrem jsem si nikdy nehrála,“ svěřila se Daniela s tím, že už v dětství si raději hrála s panenkami nebo vařila, nikdy neměla míč v ruce. Její maminka pak v pořadu prozradila, že při druhém těhotenství stála hodně o dceru, celých devět měsíců věřila tomu, že se jí narodí dcera Míša, po narození malého Daniela mu i tak říkala Mišulko. „Maminka mě hodně protěžovala,“ uvedla Daniela, kterou doma po celý život oslovovali Míšo.
„Byla jsem holčičí dítě. Ale začali mě nazývat buzerantem. Já jsem ani nevěděla, co to znamená. Na škole jsem zjišťovala, že jestli mám přežít, musím se lidem vyhýbat a dělat někoho jiného, než jsem. Začala jsem nasávat, splývat a snažila jsem se být nejlepší verzí toho, co ode mě okolí očekává,“ dodala Špinar, jejíž cesta k pravé identitě trvala od studií na DAMU, kde udělala první coming out jako gay, dalších 20 let.
Nyní Daniela prochází hormonální léčbou, i když ví, že z ní žena se vším všudy nikdy nebude. Je s tím nejen smířená, ale bojuje za to, aby každý mohl být individuální a nemusel se měnit stoprocentně.
„Jsem šťastná, že o sobě můžu prohlásit, že jsem první žena, která vedla Činohru Národního divadla. Hormony mi způsobují vnitřní klid a nesoulad se začíná zmenšovat a cítím se přirozeně a uvnitř šťastně. Hormony chci brát tři roky, potom přijde fáze, kdy můžete tělo různě upravovat,“ dodala Daniela Špinar.
