Článek
„Chceš-li pistolníkem býti, musíš kolaloku píti“, „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“, „Mučeníčko, to je moje potěšeníčko…“, „A nebudu sám, Dougu Badmane. Se mnou přijde zákon.“ Nesmrtelné hlášky z kultovního filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) dávno zlidověly. Na perlu naší kinematografie, protkanou nejen těmito vtipnými replikami a dialogy, ale i precizními gagy, kaskadérskými výkony a láskyplně absurdním humorem, se můžete těšit 4. dubna ve 20.15 hodin na Televizi Seznam.
Bez bázně a hany
Kýčovitě dokonalého pistolníka bez bázně a hany přivedl na svět spisovatel Jiří Brdečka na počátku německé okupace v týdeníku Ahoj. Autor ve svých textech parodoval populární literární příběhy z Divokého západu, jež v tehdejším Československu začaly vycházet ve 30. letech v oblíbené edici Rodokaps.
Režisér Oldřich Lipský se s touto parodií na westerny seznámil blíže na scéně Divadla estrády a satiry, kde hru Limonádový Joe v roce 1955 režíroval. A z divadelní verze pak spolu s Brdečkou čerpal i při psaní filmového scénáře. Autor literární předlohy se ale na filmu podílel navíc i jako kostýmní výtvarník, kreslíř a výtvarný poradce. Mimochodem, byla to první filmová spolupráce úspěšného tvůrčího tandemu Lipský/Brdečka, která později pokračovala dalšími zdařilými komediemi Adéla ještě nevečeřela (1977) a Tajemný hrad v Karpatech (1983).
Vynikající herecké obsazení
Snímek, který parodoval klišé a schematické postupy westernů, se velkou měrou opíral o herecké výkony svých představitelů. Za všechny připomeňme aspoň Karla Fialu, Miloše Kopeckého, Rudolfa Deyla ml., Josefa Hlinomaze, Waldemara Matušku, Karla Effu či Bohuše Záhorského. V ženských rolích excelovala Květa Fialová ztvárňující smyslnou Tornado Lou, jež byla protikladem naivní Winnifred v podání Olgy Schoberové.
Stejně velkou pozornost věnovali autoři i menším rolím, ve kterých se objevili známí herci jako Vladimír Menšík, Jiří Lír nebo Eman Fiala. Zdroj humoru mimo jiné vycházel ze zveličení charakterů stylizovaných postav, které se dostávaly do absurdně komických situací.
Nervali se jen „jako“
Natáčení se účastnilo mnoho komparzistů, kteří museli absolvovat spoustu rvaček, přestřelek i jezdeckých scén. Ve skutečnosti šlo o vzpěrače, zápasníky a boxery, protože povolání kaskadér u nás tehdy ještě neexistovalo. Při rvačkách se tedy opravdu rvali, protože nevěděli, jak na to. Zahraniční kritika pak obdivně psala, že tu máme opravdové profesionály.
Trpící Hlinomaz a chybějící hřebíky
Housle, které ve filmu rozkouše zlotřilý pistolník Grimpo (J. Hlinomaz), byly vyrobené z cukru. Herec si ale při tom bohužel ošklivě poranil patro.
Členové štábu i herci museli nosit na plac vlastní hřebíky z domova. Rozpočet filmu nebyl příliš vysoký a tehdy byl navíc velký nedostatek tohoto základního železářského zboží. A bez hřebíků se pochopitelně nedaly stavět kulisy.
Co rozesmálo režiséra
V pokoji Tornádo Lou byl na postelí zarámovaný obraz s nápisem „Tvrdá práce přináší úspěch.“ To bylo pionýrské heslo v době dobývání Západu. Když to na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu viděl americký režisér Nicholas Ray, dostal záchvat smíchu. Původně měl nad postelí viset svatý obrázek.
