Článek
„Víš, jak vytrhnout velrybě stoličku? Sestrojíš mořský jeřáb, víš, dáš velrybě vagón algeny, načasuješ nálož dynamitu – tři, dva, jedna, bum!...“ Na filmovém plátně byl Tomáš Holý (17. 3. 1968 - 8. 3. 1990) skutečným zjevením a velice záhy se stal miláčkem publika. V paměti nám zůstane už navždy jako malý Vašek hledající (a později pokoušející) tatínka v komediích Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) i roztomilým hrdinou půvabné trilogie Pod Jezevčí skálou (1978), Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980).
Kluk s bonbonem
Budoucí dětská hvězda se k filmu dostala velkou náhodou. Tomášův strýc Jan Jindra, který pracoval na Barrandově jako rekvizitář, ho doporučil na záskok do malé dětské role v komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976) režiséra Oldřicha Lipského (†62). Nakonec s ním vznikla nezapomenutelná scéna, v níž si starší roztržitý učitel chemie v podání Františka Filipovského (†86) dlouho nevšimne příchodu malého Matuly, který mu má předat vzkaz od ředitele školy.
Místo něj mu nejdřív podá ocucaný bonbon. Spokojený režisér pak Tomáše Holého obsadil i do svého dalšího filmu Ať žijí duchové! (1977). Role to byla opět malá, ale nepřehlédnutelná.
Řízky obaloval sám
A pak už přišel konkurz na legendární „Velrybu“, ve kterém Holý spolu s dalšími asi dvanácti chlapci postoupil k užším kamerovým zkouškám. Režisérka Marie Poledňáková (†81) s každým z nich natočila zkušební záběr a pak se zeptala filmových rodičů Jany Preissové (75) a Františka Němce (79), kterého kluka by si přáli.
Oba si svorně vybrali Tomáše Holého. Poledňáková nezatěžovala dětské herce nějakými zbytečnostmi ve scénáři. Holý se tak nemusel učit texty, jenom mu bylo řečeno, o čem záběr je, a režisérce stačilo, když požadovanou situaci zahrál tak, jak to cítil on sám. Příkladem takového záběru bylo například obalování řízků pro školníka. To ve scénáři nebylo – šlo o Tomášovu vlastní improvizaci na dané téma. Stejným způsobem vznikl i slavný záběr s puntíkovaným šátkem a bolavým zubem.
Obohatil i filmařský slovník
Filmoví pedagogové často říkají, že dětské herectví nemá s tím pravým nic společného – dítě podle nich vlastně hraje jen samo sebe. V případě Tomáše Holého to ale rozhodně neplatilo.
„Většinu záběrů zahrál na první dobrou klapku. Hrálo se mi s ním lépe než s většinou mých dospělých kolegů z divadla,“ řekla po letech filmová maminka Jana Preissová. Podle Marie Poledňákové byl Holý také velmi pozorný a často se zajímal o skladbu záběru. Jednou se například zeptal: „Bude se to točit v celku, nebo střihem?“ čímž mínil, zda se daná sekvence, například rozhovor, bude točit s jedním nastavením kamery, nebo se bude prostřihávat střídavě na všechny hovořící.
Výraz „točit střihem“ mezi českými filmaři zdomácněl a používají ho dodnes. Tomáš Holý šel pak z jedné role do druhé, a ne nadarmo ho porota na filmovém festivalu v Monte Carlu nazvala v roce 1979 nejlepším dětským hercem od dob Shirley Temple. Celá jeho herecká kariéra trvala přitom šest let, s tím, že jádrem jeho filmování byly velice intenzivní roky 1977 až 1980. V 11 letech se ale rozhodl s herectvím skoncovat, jen pak dotočil již nasmlouvané filmové a seriálové projekty.
Osudná zatáčka
Po gymnáziu se Tomáš Holý přihlásil na práva a slehla se po něm zem. Nebýt nešťastné autonehody v zatáčce mezi severočeskými obcemi Kytlice a Polevsko, při které přišel v necelých 22 letech o život, dnes by z něj byl určitě právník s úspěšnou praxí – ostatně, letos 17. března by oslavil 55. narozeniny. V naší paměti ale zůstane zapsán už navždy jako bezprostřední okatý klučina z mnoha úspěšných a naštěstí i hojně reprízovaných snímků.
