Článek
Filmovou tvorbu režiséra Václava Vorlíčka v 70. letech máme spojenou především s komediemi „Pane, vy jste vdova!“ (1970), Dívka na koštěti (1971), Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Což takhle dát si špenát (1978) nebo s pohádkami Tři oříšky pro Popelku (1973), Jak se budí princezny (1977) a Princ a Večernice (1978). I on ale musel točit tituly na objednávku „shora“.
V roce 1975 tak pod jeho režijní taktovkou vznikla komedie Dva muži hlásí příchod, která líčí žertovné příhody vojenského nováčka – nemotorného, naivního a čestného vojína Valenty. Mladík opouští bezpečnou existenci opečovávaného synka a utkává se s nástrahami vojenské služby i prvního milostného vzplanutí.
Hrdinu přezdívaného Švadlenka v oddechovém snímku ztvárnil Jaromír Hanzlík. Partu půvabné dívky Julky, ze které se vyklube matka malého chlapce, se ujala Jorga Kotrbová. Role hrdinova otcovského velitele – kapitána Sychry – připadla Josefu Somrovi. Film uvidíte 9. března ve 20.15 hodin na Televizi Seznam.
Sázka na osvědčené tváře
Kuriózní je, že Hanzlíkovi, který zde hraje „bažanta“, bylo tou dobou už 27 let – čtenářům, kteří nezažili povinnou vojenskou službu připomínáme, že na vojnu se chodilo obvykle v 18 nebo v 19 letech, zkrátka hned po maturitě nebo po vyučení (pokud tedy branec nešel na vysokou školu).
Hrdinovy rodiče ztvárnili Čestmír Řanda s Dagmar Neblechovou – mimochodem, tito herci si zahráli manželský pár i ve Vorlíčkově filmu Jak utopit Dr. Mráčka. Těšit se můžete i na další osvědčené tváře: Vladimíra Menšíka, Stellu Zázvorkovou nebo Karla Augustu. Také Menšík a Zázvorková si pak zahráli manžele v dalším Vorlíčkově počinu, tentokrát v seriálu Arabela (1980).
Nebyl to šálek jeho kávy
Režisérovi se ale do filmu původně moc nechtělo: „Obával jsem se látky z vojenského prostředí, což zrovna nebyl můj šálek kávy. Přidělili mi to z Barrandova. Když jsem si ale přečetl scénář Gustava Oplustila, který v něm popsal své zážitky z vojny, říkal jsem si, že by to nemuselo být špatné. Trochu jsme to pak ještě ale upravili.“ Nápad vzešel vlastně od Vladimíra Menšíka, který Oplustilovi vyprávěl příběhy ze svého života, včetně příhod z vojny. A scenárista si díky tomu vybavil ty své: „Sedl jsem ke stroji a sepsal to,“ zavzpomínal Oplustil.
Proč se nebručelo s medvědy
V roli vojína Václava Šupíka se ve filmu objevil Vítězslav Jandák, který se jako každý odvedenec musel nechat ostříhat. Herec ale o své vlasy přijít nechtěl, a tak dostal paruku.
Točilo se v Mělníku a dále na několika místech v Praze, mj. na dnešním Rašínově nábřeží, na Loretánském náměstí a také v kasárnách v Dejvicích. Ta se objevila i v jedné scéně filmu Šakalí léta (1993). Vojáci jezdí ve filmu na motorkách Jawa Bizon a Jawa 90.
I agitka z vojenského prostředí musela projít schvalovacím procesem. Na příkaz socialistických cenzorů tak musela být předabována věta „bručet s medvědy“ na „bručet s veverkami“. Medvěd byl (a stále je) symbolem Ruské říše a sovětské soudruhy by to mohlo rozhněvat.
