Článek
Patřil ke generaci herců, která vstoupila na jeviště ve 40. letech 20. století – ke generaci Rudolfa Hrušínského (†73), Stelly Zázvorkové (†83) či Vlastimila Brodského (†81). O Radovanu Lukavském (1. 11. 1919-10. 3. 2008), od jehož úmrtí uplyne právě 15 let, se dá právem říct, že to byl Herec s velkým H, který se nesmazatelně zapsal do divácké paměti.
Chtěl se stát knězem
Zajímavé je, že Lukavský původně uvažoval o kněžské dráze. K zájmu o toto povolání ho v dětství přivedli dva lidé – představená svojšického kláštera anglických panen, na jejíž hodiny náboženství se pokaždé upřímně těšil, protože měla mimořádný vztah k dětem, a dále pak laskavý pan farář, od jehož dveří nikdy nikdo neodešel s prázdnou. Lukavský ale o sobě nakonec zapochyboval a po krátké učitelské kariéře se s definitivní platností rozhodl pro herectví.
Role milovníků ho minuly
Na konzervatoř se přihlásil za zády rodičů, ale totálnímu nasazení v Německu se stejně nevyhnul. Studium tak mohl dokončit až po válce. Své první profesionální angažmá získal v Divadle na Vinohradech, kde nasbíral řadu zajímavých profesních zkušeností, které zúročil později i na naší první scéně, které zůstal věrný půl století. Jeho zřejmě nejslavnější rolí v Národním divadle byl Hamlet, zaujal též jako Vodník Ivan v Jiráskově Lucerně, líbil se i jako Alcest v Misantropovi nebo jako Vocilka ve Strakonickém dudákovi.
Film jeho herecké kvality objevil velice záhy, už v roce 1946 se objevil v malé roli esesáka ve válečném snímku Nadlidé. Pro svou ostře řezanou tvář nehrál ani v mládí milovníky, nýbrž vyhraněné charaktery v dobrodružných a kriminálních snímcích. Dobovou popularitu si získal hned v 50. letech jako poručík Kott v Králi Šumavy (1959), v 60. letech pro změnu jako velitel kosmické lodi ve sci-fi Ikarie XB 1 (1963). Z televizních rolí připomeňme aspoň postavu romantického obrozence Václava Tháma ze seriálu F. L. Věk (1971) nebo idealistického ztroskotance Hafnera ze seriálu Zlá krev (1986).
Díky vytříbenému hlasovému projevu byl Lukavský i výjimečným recitátorem, stal se rovněž oblíbeným pedagogem. Své zkušenosti předal také ve dvou knihách o herectví a v celé řadě odborných statí.
Víno pro všechny případy
Oblíbenému herci připravil život řadu těžkých zkoušek. Nejdříve vážně onemocněla jeho milovaná manželka Ludmila, se kterou se oženil ještě během svého prvního angažmá ve Vinohradském divadle. Lékaři jí tehdy dávali půlrok života a manželům Lukavským nezbývalo než se modlit a doufat v zázrak. Ten se skutečně stal a paní Ludmila rakovinu opravdu porazila. O to víc pak herce tížila její nečekaná smrt v roce 2005. Dva roky poté pochoval i jediného syna Ondřeje, kterého náhle zradilo srdce. Poté se Radovan Lukavský uzavřel před světem a své blízké následoval krátce po synově smrti.
Kolegové, kteří se s Lukavským setkali na divadelních prknech nebo na filmovém place, s úctou vyzdvihují jeho herecké umění a profesionalitu. Přátelé si zase připomínají jeho smysl pro humor a lásku k vínu. Ostatně ani jeho poslední přání nebyla nijak vážná. Například do rakve si vyžádal láhev dobrého vína – prý pro všechny případy.
