Článek
S pohlednou tváří, dlouhými blond vlasy a postavou modelky se původně objevila v několika reklamách. Valentina Thielová, rozená Strachovová, která by letos v březnu oslavila devadesátiny, patřila od poloviny 50. let k oblíbeným a často obsazovaným herečkám. V současnosti je zmiňována především v souvislosti se svým ztvárněním profesorky Boženky ze Sněženek a machrů (1982). Zrovna ta ale podle mínění filmových odborníků k jejím profilovým rolím nepatří.
Proslavila ji sexy stopařka
Tato krásná dáma se slovanským půvabem a kočičíma očima se během kariéry objevila zhruba v 70 filmech. Debut před kamerou si odbyla v krátkém snímku Něco se tu změnilo (1955), kde hrála zdravotní sestru. Její první manžel, spisovatel a básník Vladimír Thiele (†76), ji uvedl do bohémské společnosti a seznámil ji s režisérem Josefem Machem, který ji pak obsadil do svého filmu Florenc 13.30 (1957), kde ztvárnila větší úlohu koketní stopařky Miriam.
Svět si z ní sedl na zadek
Tento film jí zajistil mimořádnou popularitu a vzápětí dostala nabídku od režiséra Zbyňka Brynycha zahrát si v jeho dramatu Žižkovská romance (1958). Protože Thielová byla opravdu mimořádně půvabná, a navíc ovládala cizí jazyky, zúčastnila se pak také Světové výstavy Expo 58 v Bruselu, kde působila jako konferenciérka Laterny Magiky.
A celý svět okouzlila svým šarmem a inteligencí. Následovaly další filmové role, jen v letech 1958-1962 natočila 14 celovečerních snímků! Z těch pozdějších zmiňme například filmy Bláznova kronika (1964) či Transit Carlsbad (1966). Vladimír Thiele nesl popularitu své krásné ženy velmi těžce, což nakonec vedlo k rozpadu jejich vztahu a rozvodu.
Normalizace jí to dala „sežrat“
Zlom v její kariéře nastal v roce 1968, kdy se veřejně vyslovila proti sovětské okupaci, stejně jako její druhý manžel Arpád Vilček. Oba se tak v době počínající normalizace ocitli na „černé listině“. Thielová pak jezdila na zájezdy s divadelními představeními, což bylo hlavním zdrojem její obživy. Film i televize se k ní tehdy otočily zády. Zatímco na přelomu 50. a 60. let točila několik filmů ročně, v 70. letech rolí ubylo a převážně šlo jen o štěky.
Thielová tak přišla minimálně o deset let produktivního věku, které nešly vrátit. První větší roli dostala právě až ve Sněženkách a machrech (1982). Zahrála si také ve filmu Jak básníkům chutná život (1987) a postupně začaly přicházet i televizní nabídky. Ze seriálů připomeňme např. Panoptikum města pražského (1987), Přísahám a slibuji (1990) či Náhrdelník (1992).
Jak z hollywoodského filmu
Velmi zajímavý byl i původ Valentiny Thielové. Oba její rodiče byli Rusové, kteří utekli před rudým terorem z rodícího se Sovětského svazu. Potkali se v Praze, kde se vzali a měli tři dcery. Otce za války zatklo gestapo a rodina se domnívala, že zahynul. On však přežil, ale zachoval se dost svérázně – odjel totiž do Venezuely, kde založil novou rodinu, a pak dožil v klidu v USA.
Jednoduché to Thielová neměla ani ve druhém manželství s Arpádem Vilčekem. Toužila po dítěti, ale nebylo jim přáno. Manžel, který měl z předchozího vztahu dvě děti, byl také proti případné adopci. Když pak zemřel, jeho potomci se přihlásili o dědictví a herečka jim dala vše, co během společného života stačili naspořit. Na stará kolena tak zůstala nejen sama, ale i bez finančního „polštáře“. Kvůli zdravotním problémům se nakonec stáhla do ústraní a přestala přijímat filmové nabídky. Zemřela ve spánku v požehnaném věku 89 let.
