Článek
Jméno režiséra Zdeňka Podskalského (18. 2. 1923-29. 10. 1993), od jehož narození uplynulo právě 100 let, je symbolem dobré zábavy a celé řady nezapomenutelných filmů. Jeho bezesporu nejslavnějším filmem jsou Světáci (1969) o třech nevzdělaných venkovských fasádnících, kteří přijeli „dobýt“ velkou Prahu a v rámci svého snažení absolvují kurs společenské výchovy i setkání se třemi dámami pochybné pověsti.
Improvizace byla vítána
Světáci s vynikajícím hereckým obsazením se točili krátce po srpnové okupaci v roce 1968. „Zdeněk Podskalský si nás svolal, a řekl: Je to asi na dlouhou dobu poslední věc, kterou můžeme svobodně natočit, tak jestli vás cokoliv napadne, udělejte to, a když to bude dobré, já to ve filmu nechám,“ vzpomínala na natáčení Podskalského životní partnerka Jiřina Jirásková (†81), která hrála jednu z lehkých děv. „Prostě jsme dostali prostor pro naši improvizaci. Spousta hlášek tak vznikala přímo na place.“
Co mu vytýkala kritika
Legendární režisér s mohutným plnovousem miloval lehčí, zábavné žánry a celý život zasvětil výhradně komedii, satiře a dobré zábavě. Drama tak v jeho filmografii nenajdeme, což mu odborná kritika vytýkala.
Jenže: kde jsou dnes dotyční kritikové a kam to dotáhl Zdeněk Podskalský? Vždyť pod jeho taktovkou vznikla řada nesmrtelných snímků, mj. Kam čert nemůže (1959), Bílá paní (1965), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Noc na Karlštejně (1974), Drahé tety a já (1975) nebo Trhák (1981).
Z Ruska si přivezl manželku
Kuriózní je, že Podskalský se chtěl stát původně hercem. Trpěl ale tak obrovskou trémou, že to zkrátka a dobře nebylo možné. Když mu bylo 16 let, dostal v ochotnickém souboru první vytouženou roli, ale jeho účinkování skončilo fiaskem. Pár vět, které měl říct, ztrémovaně vykoktal, a bylo po divadelní kariéře. To ho ale od kumštu neodradilo. Nakonec vystudoval FFUK a FAMU, odkud přešel na moskevskou VGIK (Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie).
V Moskvě se také oženil s Ruskou Tamarou Ševčenko, kterou si přivezl domů do Čech. Pracovala pak jako překladatelka. V roce 1957 se páru narodil syn Zdeněk. S návratem do dekadentního a intelektuálského pražského prostředí se ale cesty vousatého bonvivána a něžné romantičky začaly pomalu rozcházet. Přesto se nikdy oficiálně nerozvedli. Režisérovou životní partnerkou byla pak po dobu 27 let Jiřina Jirásková.
Zajímavé ale je, že spolu nikdy nežili – on sídlil ve své barokní věži na rohu Mostecké ulice a Malostranského náměstí, ona měla byt na Vinohradech. A dokonce i v jeho vile v jihočeských Malenicích měli každý svůj vlastní pokoj.
Šantány a kabarety
U natolik bytostného intelektuála s analytickým myšlením, jakým Podskalský byl, mnohé překvapovalo, že tak rád inklinoval k lehčím a ryze zábavným žánrům. On sám bez uzardění tvrdíval, že je doživotně postižen slabostí k hudbě, která vychází z prostředí starých šantánů a kabaretů, což zúročil mnohokrát na televizní obrazovce (Námluvy komtesy Gladioly, Fantom operety, Kabaret u dobré pohody) či ve filmu Ta naše písnička česká (1967).
Jako režisér je však podepsaný i pod televizními Silvestry, hudebními komediemi s Alfonsem Karáskem nebo oblíbeným cyklem Možná přijde i kouzelník.
Podskalský byl také velkým milovníkem přírody, v oblibě měl zejména ptactvo. Byl rovněž vášnivým houbařem. Herci s ním rádi pracovali, protože styl jeho režírování byl nekonfliktní a elegantní.
