Článek
Bylo mu dvacet let, když se v rádiích ozval jeho první velký hit Tam za vodou v rákosí na hudbu Karla Mareše (†84) v podání Waldemara Matušky (†76) a Evy Pilarové (†80). Textař Jiří Štaidl (22. 1. 1943-9. 10. 1973) to se slovy uměl geniálně – z jeho autorské díly pocházejí i takové hity jako Hvězda na vrbě, Adresát neznámý, Cesta rájem, C´est la vie, Pošli to dál, Proč ptáci zpívají, Lady Carneval, Kam letí ten čáp, Pátá, Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš?, Chrám svatého Víta, Plakalo bejby…
Jiří Štaidl se narodil o dva roky dřív než bratr Ladislav (†75), který se zase prosadil jako hudební skladatel. Oba je pojila láska k ženám a rychlým autům. Jenže Jiřího životní styl byl příliš rychlý a v závěru života sebedestruktivní.
Prosadil se sám
Talentovaný textař chtěl původně vystudovat scenáristiku na FAMU. Tam ho ale kvůli jeho „buržoaznímu původu“ nevzali. On se ale se svým literárním talentem dokázal prosadit jinak: na počátku 60. let začal sám pro sebe psát české texty na staré americké šlágry.
Pak je nazpíval na magnetofon a nahrávky prezentoval jednomu ze skladatelů a režisérů Divadla Semafor Karlu Marešovi. Nebyla to náhoda – Štaidl byl velkým obdivovatelem textů Jiřího Suchého (91). Mareše tehdy dvacetiletý mladík zaujal už svým elegantním zjevem a určitým gentlemanským, až aristokratickým chováním. A tak ho přijal. Jiří Štaidl okamžitě zaujal novou lyrikou, mladým pohledem na svět, navíc psal snadno a rychle. Velký úspěch měla jeho a Marešova společná inscenace Ondráš podotýká.
Psal „lehkým perem“
Úspěch Štaidla nabíjel natolik, že v roce 1965 s bratrem Ladislavem a s Karlem Gottem (†80) ze Semaforu odešli a založili vlastní divadlo Apollo, které dramaturgicky navazovalo na Ondráše. Trojice si do Apolla přetáhla i několik zpěváků, mj. Yvonne Přenosilovou (75) a Pavlínu Filipovskou (81). Hudbu psali Karel Mareš, Jaromír Klempíř (†72) a Ladislav Štaidl, později také Karel Svoboda (†68), anebo byla převzatá.
O texty se staral samozřejmě Jiří, který kromě toho, že psal „lehkým perem“, dokázal vcelku snadno vymyslet zapamatovatelný slogan, hlavu písně, což je vždy předpoklad budoucího hitu. Měl ale i tu nepříjemnou vlastnost, že texty často odevzdával až na poslední chvíli. V polovině roku 1968 divadlo Apollo zaniklo. Nicméně Gott, bratři Štaidlové a Karel Svoboda spolupracovali i nadále.
Potkal ho stejný osud jako jeho lásku
O tom, že Jiří byl geniální textař, nepochyboval nikdo. Jenže to byl také klasický bonviván, který si užíval života plnými doušky. Líbila se mu rychlá auta a krásné ženy, o jejichž přízeň rozhodně neměl nouzi. K jeho láskám patřily zpěvačka Vlasta Kahovcová (79), lyžařka Ivana Zelníčková (později Trumpová †73) či herečka Dagmar Patrasová (66). Jeho největší láskou byla zřejmě krásná krasobruslařka Hana Mašková (†22), se kterou tvořili pár snů.
Později se sice rozešli, ale její smrtelnou autonehodu v březnu 1972 nesl Štaidl velmi těžce. Začal pít víc, než je zdrávo, a spojení alkoholu a rychlé jízdy nakonec nezvládl ani takový mistr volantu jako on. Se svým novým autem se 9. října 1973 vydal za rodiči do Jevan a vyhnal rychlost, co to šlo. Osudným se mu stal střet s nákladním autem... „Jeho životní styl byl ke konci života až sebedestruktivní, jeho vydávání ze sebe bylo zničující," řekl bratr Ladislav. Jiřímu Štaidlovi by bylo dnes 80 let.
