Článek
Není snad diváka, který by neměl rád Danu Medřickou (11. 7. 1920-21. 1. 1983) – výjimečnou herečku, která dokázala přesvědčivě ztvárnit tragickou hrdinku stejně jako potrhlou sousedku či ustaranou mámu. Mnohdy stačil její pouhý pohled, kterým dokázala vyjádřit i ty nejniternější pocity: zármutek, radost, prožité trápení, životní moudrost i nadhled.
Byla prostě jedinečná a vynikala jak na divadelních prknech, tak před filmovou kamerou. Od úmrtí této mimořádné dámy uplyne v těchto dnech 40 let.
O tom, že se stane herečkou, se malá Dáňa (tak se jí doma říkalo) rozhodla už jako šestiletá poté, co zhlédla představení Radúze a Mahuleny, které ji naprosto uchvátilo. Ještě za studií začala vystupovat s ochotníky a na konzervatoř ji pak vzali po maturitě rovnou do druhého ročníku.
Ale nedostudovala, začala hrát profesionálně. Prošla několika divadelními scénami a v roce 1960 pak zakotvila v Národním divadle, kterému zůstala věrná až do své předčasné smrti. Nejen zde, ale předtím i v Městských divadlech pražských vytvořila bezpočet krásných a kritikou velice ceněných rolí mj. v inscenacích Neapol, město milionů, Obchodník s deštěm, Tramvaj do stanice Touha, Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti, Kočičí hra…
Zpívající maminka Hanáková
Medřická vynikala pochopitelně i na filmovém plátně a TV obrazovce. Rozsah jejích hereckých poloh byl opravdu nevídaný. Ve filmu Měsíc nad řekou (1953) ztvárnila lyrickou Slávku Hlubinovou, v Ošklivé slečně (1959) excelovala jako zapšklá staropanenská účetní Hana Kalvodová.
Televizním divákům jistě utkvěla v paměti jako Marie z Romea a Julie na konci listopadu (1971) a především pak zpívající a krásně roztržitá maminka Hanáková z Takové normální rodinky (1971). Právě z hereččiny hlavy vzešel také nápad, že by své repliky mohla prokládat operními áriemi a režisér „Rodinky“ Jaroslav Dudek (†68) byl okamžitě všemi deseti pro.
Nepřekonatelná paní Erži
Když Daně Medřické nabídli roli Eržiky v Kočičí hře maďarského dramatika Istvána Örkényho, nepředpokládalo se, že by hra mohla mít úspěch. Čekal se spíš propadák – Medřická a její herecká partnerka Vlasta Fabianová (†78) nebyly u vedení divadla v oblibě. Před generálkou poslala Medřická Fabianové povzbuzující vzkaz: „To jsme my sestry Skalovy, nejkrásnější kočičky v okolí. Mňau, mňau.“
A opravdu byly. Kočičí hra byla jedním velkým hereckým koncertem, který si vyžádal 403 repríz. Nebýt hereččina předčasného skonu, bylo by jich jistě víc. Z jeviště přitom Medřická neslezla po dobu tří hodin. Nikdy si ale nestěžovala, jak je pro ni představení vyčerpávající – a to se někdy hrálo i dvakrát, odpoledne a večer. O své Erži se vyjádřila těmito slovy: „Je to postava, ve které jsou skryty charaktery desítky žen. Snůška všech ženských ctností i nectností.“
Osud ji nešetřil
Medřická se v roce 1945 provdala za hereckého kolegu Václava Vydru (†76), který byl o osmnáct let starší. O rok později přišel na svět syn Václav, který zemřel ještě v kojeneckém věku. Na další dítě si pár musel počkat dlouhých deset let.
Druhorozený syn, který dostal také jméno Václav (68), se vydal v rodičovských stopách. Dnes je také chovatelem koní. Po manželově smrti se herečka provdala za španělského obchodníka Artemia Preciosa Ugarteho (†90), který patřil k jejím obdivovatelům. Jejich společné štěstí ale trvalo příliš krátce, dva roky po svatbě stihl Medřickou infarkt.
