Článek
Nejen pamětníci se letos mohou těšit na další velkou pohádkovou klasiku Prince Bajaju. V roce 1971 ji natočil režisér Antonín Kachlík (†99), v jehož filmografii jsou pohádky spíše neobvyklým žánrem.
V tomto případě se opíral o skvělý scénář dramatika Františka Pavlíčka (†80). Ten byl ale tou dobou na seznamu zakázaných autorů, a tak byl v úvodních titulcích skryt pod jménem kolegyně Evy Košlerové. Mimochodem, Pavlíček se zasloužil o dva roky později i o scénář Tří oříšků pro Popelku (a ani tentokrát nemohlo být jeho jméno zveřejněno).
Hrdinou populární pohádky je mladý princ, který se po smrti rodičů vydává do světa na zkušenou. Při svém putování se seznámí s kouzelným mluvícím koněm a zamiluje se do krásné princezny Slavěny. Moudrý kůň Bajajovi v mnoha situacích poradí, ale některým dramatickým momentům musí hrdina čelit sám.
Musí se například utkat s drakem, který žádá princeznu, nebo zničí celé království. Klacky pod nohy hází Bajajovi také podlý Černý rytíř. V době svého vzniku působila pohádka místy až strašidelně, dnešní „otrkanější“ děti, zvyklé na počítačovou animaci, budou nejspíš nad věcí.
Nešlo o žádnou „kašírku“
Bajaju ztvárnil pohledný slovenský herec Ivan Palúch (†75), kterého do češtiny nadaboval Petr Štěpánek (74). Sympatická tvář a urostlá postava ale nebyly jedinými důvody pro jeho obsazení – Palúch jezdil výborně na koni a role si žádala opravdu zkušeného jezdce. Nebezpečné bylo i samotné natáčení, protože bojové scény se točily se skutečnými zbraněmi.
„V Bajajovi se dělaly akrobacie, šermířské efekty s originálními zbraněmi. Ty obouručky, s kterými jsme se bili, vážily dvacet kilo. Jízda na neosedlaném koni nebyla také žádná legrace. Nebyl to valach, ale hřebec. Když ho máte přivézt před kameru na centimetr přesně a všude okolo jsou světla, která mu svítí do očí, jsou to celkem nervy,“ zavzpomínal herec v rozhovoru pro deník SME.
Bajajův smutný osud
Palúch který točil hodně i v zahraničí, měl našlápnuto ke světové kariéře. Jenže v roce 1969 mu soudruzi oznámili, že do ciziny už jezdit nebude, a kariéra evropské hvězdy tak skončila ze dne na den. Podobný osud jej potkal o několik let i na domácí scéně. Jeho veřejně proklamované postoje k sovětské okupaci, emigrace bývalé ženy s dvouletou dcerou Markétou a v neposlední řadě i přátelství s osobnostmi, které byly režimu nepohodlné, vyústily v roce 1974 v zákaz hrát v divadle, filmu a v televizi.
Umělec, který se slunil v záři reflektorů v Cannes, se náhle musel spokojit s pár roličkami epizodního, dokonce až komparzního charakteru ročně. Když se pak Palúch setkal v roce 1990 po dlouhých 17 letech s dcerou, se smutkem zjistil, že se s ní nedomluví – Markéta hovořila německy, on ale nikoli.
Legendární správcova Maryška
Roli Slavěny režisér svěřil tehdy velmi populární slovenské herečce Magdě Vášáryové (74), která zazářila i v mnoha českých filmech. Za všechny připomeňme legendární Postřižiny (1980), ve kterých naprosto nezapomenutelně ztvárnila půvabnou manželku správce městského pivovaru s obdivuhodným apetitem. Vášáryová se po roce 1989 začala věnovat politice, je také aktivní publicistkou a po herecké kariéře se jí rozhodně nestýská.
