Článek
Petru Janů (72), která v sobotu 19. listopadu slaví životní jubileum, máme spojenou s celou řadou nadčasových hitů, ať už je to Motorest, Hrajte starý rokenrol, Jedeme dál, To máme mládež, Není nám už sedmnáct, Už nejsem volná, Říkej mi, S láskou má svět naději, nebo Ještě se mi směj. Trojnásobná zlatá slavice s hlasem jako zvon má ten vzácný dar, že jí sedne jak drsný rock, tak líbivý pop; kromě toho zvládá s přehledem i muzikálové role.
Oblíbená zpěvačka se ve skutečnosti jmenuje Jana Petrů. Přesmyknuté jméno na Petra Janů mělo svůj důvod – v 60. letech byla na naší hudební scéně velmi populární jiná zpěvačka, která se jmenovala také Jana Petrů (84), a nikdo nechtěl, aby docházelo k případným záměnám.
Konzervatoř v Semaforu
Kariéra Petry Janů nabrala obrátky v roce 1972, kdy po skvělém umístění v soutěži Mladá píseň Jihlava přišla do Semaforu. „Nastoupila jsem tam jako elév v roce 1972, kdy divadlo po smrti Jiřího Šlitra vstávalo jako Fénix z popela. Představení Kytice to zase rozjelo na plný pecky a já tam byla v době, kdy lidi stáli v noci frontu na předprodej vstupenek,“ zavzpomínala zpěvačka v Českém rozhlase. V legendárním divadle byla podle ní skvělá parta a ona si své angažmá náramně užívala.
Při jedné příležitosti také zmínila, že pět sezón v Semaforu jí dalo nejméně tolik jako konzervatoř. Od roku 1977 začala zpívat ve skupině Pro-rock, se kterou natočila i své první album Motorest. Ve stejném roce získala v anketě Zlatý slavík bronzovou příčku a o rok později se stala stříbrnou slavicí.
Tehdy se také seznámila s producentem Michalem Zelenkou (†63), který se stal jejím manažerem a v roce 1978 i manželem. V roce 1987 se Petra Janů stala poprvé zlatou slavicí a pro zlato si došla i v dalších dvou letech. Během kariéry spolupracovala s celou řadou známých osobností – mj. s Karlem Šípem (77), Jaroslavem Uhlířem (77), Petrem Jandou (80) či Otou Petřinou (†66). Známe ji i z celé řady muzikálů: Bídníci, 451 stupňů Fahrenheita, Hamlet, Golem, Angelika…
Zpívat ji učila babička
Zpěvačku vychovávala zpočátku babička (otcova matka). Rodiče ji totiž přivedli na svět velmi mladí a neuměli se o ni postarat. Na babičku vzpomíná Petra Janů s velkou láskou: „Babička byla úžasná, trpělivá, milovala jsem ji, naučila mě, co je špatně, co je dobře,“ rozpovídala se v televizní 13. komnatě. „Ona neměla žádné školy, ale měla přirozenou inteligenci, a hlavně mě taky naučila zpívat.“
Když jí bylo 11 let, matka jí nabídla, ať se k ní přestěhuje na venkov. Nadšeně souhlasila a ve svém dětském sobectví tehdy vůbec nevnímala, jaký žal tím působí babičce. Jenže brzy zjistila, že matka ji potřebuje hlavně jako chůvu svých dvou malých synů... Nelehké dětství a fakt, že nezažila rodinu jako takovou, Petru Janů ovlivnily i v rozhodování, zda mít děti.
Proč musela lhát manželovi
S manželem jim to naštěstí klapalo i bez dětí. Začátky prý byly přitom docela krušné, protože Michal Zelenka pro ni zpočátku zosobňoval vše, co jako holka z vesnice na Pražácích nesnášela: připadal jí nafoukaný a sebevědomý. A po nějakém čase s údivem zjistila, že s ním bydlí v jedné domácnosti… Když pak onemocněl rakovinou, byla nucena mu lhát o jeho vyhlídkách na uzdravení.
„Jeho ošetřující lékař mi řekl prognózu, že nemá naději,“ svěřila se zpěvačka s tím, že manžel o tom nevěděl a ona v sobě toto tajemství držela půl roku. Zelenka zemřel krátce před Vánoci v roce 2011.
Své životní jubileum oslavila Petra Janů s měsíčním předstihem v pražské Lucerně. Nechyběly její největší rockové pecky ani legendární popové hity. Tak ať jí to zpívá ještě hodně dlouho!
