Článek
Loňská Česká Miss World Andrea Kalousová byla jedinou ze známých tváří na vyhlášení finalistek soutěže Nej sestřička, jež se odehraje 8. října v Náchodě, která by se do ní mohla sama přihlásit. Má totiž čerstvě po maturitě na zdrávce. Prozradila, proč zvolila zrovna tenhle obor, i jaké měla zkušenosti s pacienty na praxi. A některé nebyly nic moc.
Málokdo vlastně věděl, že jste studovala právě zdravotní školu. Jak vám dopadla maturita?
Dopadlo to dobře, prospěla jsem. Známky už nejsou tak důležité.
Chcete se práci zdravotní sestřičky opravdu věnovat?
Přihlášku na vysokou školu jsem si podávala na úplně jiný obor, na tělovýchovu, učitelství tělocviku. Ale říkám si, že mám možnost se k tomu kdykoli vrátit, když už mám studium za sebou. Je lepší, když má člověk víc možností.
Jaké za sebou máte nejnáročnější praxe?
Asi na neurologii a na interně, tam jste od půl sedmé od rána, kdy začínají ranní hygieny. Jsou tam nesamostatní pacienti, které umýváte třeba i na lůžku. Anebo co se týká amputací a takových ošklivých zákroků.
A opravdu nejhorší zážitek?
Ten jsem měla hned na své první praxi. Přivezli nám bezdomovce, který vůbec nevoněl. Museli jsme se o něj starat, protože to je normální péče, starat se o každého. Nemohl chodit, neměl nohu, museli jsme ho mýt v lůžku, odchlipovala se mu kůže. Měla jsem slzy v očích a říkala si, že jestli dám tohle, tak už všechno. Paradoxně ale už žádná horší zkušenost nebyla. Ale byly i dobré zážitky, s některými pacienty je legrace, třeba s těmi, co mají jenom zlomenou nohu nebo jiné lehčí věci. Ti to samozřejmě berou jinak než ti, co prodělají amputaci.
Proč jste se chtěla stát sestřičkou?
Já nevěděla, co chci dělat. Podávala jsem si dvě přihlášky, na stavárnu a na zdrávku. Táta mi říkal, ať jdu radši na zdrávku, protože budu mít uplatnění, protože nemocní lidé jsou pořád a nebudu se muset bát o práci. A pak k tomu přispělo i to, že bydlím s babičkou a vidím jejím prostřednictvím, že je potřeba se o staré lidi postarat.
Takže jste tu profesi cítila i jako poslání?
Dá se říct, že ano.
Když jste uspěla v České Miss a pokračovala na praxi, poznávali vás pacienti a nebyli trochu udivení, kdo se o ně stará?
Stávalo se mi, že to řekli až na konci, když jsem se s nimi šla rozloučit. Tak říkali: "Děkujeme missinko, byla jste hodná." Byla jsem ráda, že to tak hezky brali. A setkala jsem se i s negativními reakcemi. Měla jsem třeba jet se starším mužem do sprchy na ranní hygienu, tak nechtěl. Odůvodňoval to tím, že nechce, abych ho viděla, když jsem mladá a hezká a ještě Miss. Ale nemohla jsem říct, že ho tedy umyje někdo jiný, když jsem měla nad sebou učitelky. Musela jsem ukázat, že jsem dominantní sestra a nějak ho přesvědčit.
A umyla jste ho?
Umyla.
